May 5, 2012
Riders on the storm

Záblesk. Kapky deště. Praskání ohně. A najednou hřmění.

S kapkami deště přicházejí vzpomínky. Vzpomínky na život v batohu. Vzpomínky na popruhy batohu. Schůdky z letadla. Zdvižený palec. Dny a dny se složkou životopisů.

Read More

April 27, 2012
Pankrác

Pulzující život za jejími zdmi mě lákal jako světlo můru. Dlouhá chodba kde se zastavil čas. Čekám. Občanka v ruce svým tvarem pamatuje ty dlouhé noci po hopodách, nonstopech. Dlouhá rána. Pamatuje dny kdy jsem ji vytahouval a věřil, že si barman nevšimne že mi nebylo osmnáct. Pamatuje dny kdy jsem ji tahal hrdý, že mi osmnáct je. Pamatuje dny kdy mě otravovalo, že ji ještě v mém věku někdo chce vidět. Pamatuje dny kdy mě to už pobavilo…

Read More

April 16, 2012
Myslím si, že tedy jsem

Dlouhý semestr a půl jsem skládal puzzle. Jednotlivé dílky nepasovaly. Nevěděl jsem jak vypadá celkový obraz. Všichni o něm mluvili. Celé přednášky. Z Různých stran. Vztekal jsem se. Ignoroval. Odmítal. Bránil se. Nechápal. Nenacházel. Bědoval. Dostal jsem přeci všechny dílky! Přesto to trvalo dlouhé měsíce, než jsem zjistil co hledám.

Sebe

Read More

April 14, 2012
Let there be love…

Když jsem se dnes pochlubil kamarádce z dětství, že mám novou přítelkyni, zeptala se “Jaká?”

Read More

April 14, 2012
Blízká setkání virtuálního druhu

Na šťastném blogu jsem nedávno našel článek “Proč si chci udržet kontakt s lidmi ze své minulosti a vůbec se mi to nedaří”

http://stastnyblog.wordpress.com/2012/03/20/proc-chci-udrzet-kontakt-s-lidmi-ze-sve-minulosti-a-vubec-se-mi-to-nedari/

Nenarazil jsem v něm však na argument proč chce autorka udržet kontakt s lidmi ze své minulosti. Jako důvod toho, že se jí to nedaří uvádí, “že to může udělat kdykoli”. Není to však jen slupka obecnějšího symptomu celé společnosti?

Read More

March 27, 2012
"Na vrcholu pyramidy stojí Velký bratr. Velký bratr je neomylný a všemocný. Má se za to, že každý vědecký objev, veškeré znalosti, veškerá moudrost, veškeré ctnosti pramení z jeho vedení a inspirace. Nikdo nikdy Velkého bratra neviděl. Je tváří na transparentech, hlasem z obrazovky. Můžeme si být jisti, že nikdy nezemře, a vládne už značná nejistota o tom, kdy se narodil. Velký bratr je podoba, v níž se Strana ukazuje světu. Jeho funkcí je působit jako úběžník lásky, strachu a úcty – citů, které je snazší chovat k jednotlivci než k organizaci. Za Velkým bratrem následuje Vnitřní strana"

— George Orwell - 1984

March 15, 2012
Jak jsem popošel

Dlouho jsem nepsal. Vlastně pomalu ani nepípnul. Tedy netweetnul. A tak si říkám co se změnilo. A proč. Dnes jsem chtěl psát o tom jak nemám co psát. Takové malé review. Už několik dní se snažím zodpovědět si proč píšu. Co. Kde hledám motivaci. Témata. Ono to celé vede mnohem hlouběji a hlouběji a já o kousek popošel.

Read More

February 18, 2012
Z nenadání…

Byli jsme si jistí sami sebou. Lvy jsme měli už pomalu pod palcem, unavení zimou, malátní a promrzlí jsme se prodírali den za dnem a trpělivě čekali na první teplé dny. Ostražitost poklesla na nezbytné minimum, vedli jsme tiché nezávazné rozhovory a nechali se unášet sněním o jaru, kdy se zase začne něco dít. Ozval se šramot, temné zavrčení a z houští mezi nás bez varování dopadlo svalnaté tělo opravdového predátora. Nestihli jsme ani sáhnout po zbraních a už byla mezi námi. Zavládla panika. “Puma!”

Read More

February 14, 2012
"Možná to není pouhá historická shoda okolností, že slovo osoba (ang. person) je ve svém původním významu maska. Je to svým způsobem uznání skutečnosti, že každý, vždy a všude víceméně vědomě hraje nějakou roli… Vzájemně se známe z těchto rolí; v těchto rolích známe i sebe samy.
V určitém slova smyslu a do té míry, do jaké tato maska reprezentuje naši představu, jakou jsme si o sobě vytvořili - roli, kterou se pracně snažíme naplnit - je maska naším pravdivějším já, oním já, kterým bychom chtěli být, Naše představa o vlastní roli se nakonec stane druhou podstatou a nedílnou součástí naší povahy. Vstupujeme do světa jako jednotlivci, vytváříme svůj charakter a stáváme se osobnostmi"

— Goffman - Všichni hrajeme divadlo

February 8, 2012
Zastavit! Stát!

Mělo mi to dojít už před pár týdny. Dlouhé večírky s lidmi, které sotva znám. Dunivá hudba. Slečny s velkým výstřihem. Piv víc než mám ve zvyku. Cesta domů v době kdy už všichni odpadli. Spánek přicházející až nad ránem. Paralizující zima. Malátnost, když vstanu po obědě. Žravost a nechutenství. Cigarety. Výplata mizí po čtyřmístných cifrách. Rozmrzelost a prokrastinace. Každý večer s někým nad skeničkou, dlouhé rozhovory o nesmrtelnosti chrousta. Příspěvky na blog. Můza všude kam se podívám. Blog, twitter, internet. Sport až na hranici, třesoucí se kolena, pálící svaly. Únava, která neuleví.

Read More

Liked posts on Tumblr: More liked posts »