Záblesk. Kapky deště. Praskání ohně. A najednou hřmění.
S kapkami deště přicházejí vzpomínky. Vzpomínky na život v batohu. Vzpomínky na popruhy batohu. Schůdky z letadla. Zdvižený palec. Dny a dny se složkou životopisů.
Záblesk. Kapky deště. Praskání ohně. A najednou hřmění.
S kapkami deště přicházejí vzpomínky. Vzpomínky na život v batohu. Vzpomínky na popruhy batohu. Schůdky z letadla. Zdvižený palec. Dny a dny se složkou životopisů.
Pulzující život za jejími zdmi mě lákal jako světlo můru. Dlouhá chodba kde se zastavil čas. Čekám. Občanka v ruce svým tvarem pamatuje ty dlouhé noci po hopodách, nonstopech. Dlouhá rána. Pamatuje dny kdy jsem ji vytahouval a věřil, že si barman nevšimne že mi nebylo osmnáct. Pamatuje dny kdy jsem ji tahal hrdý, že mi osmnáct je. Pamatuje dny kdy mě otravovalo, že ji ještě v mém věku někdo chce vidět. Pamatuje dny kdy mě to už pobavilo…
Dlouhý semestr a půl jsem skládal puzzle. Jednotlivé dílky nepasovaly. Nevěděl jsem jak vypadá celkový obraz. Všichni o něm mluvili. Celé přednášky. Z Různých stran. Vztekal jsem se. Ignoroval. Odmítal. Bránil se. Nechápal. Nenacházel. Bědoval. Dostal jsem přeci všechny dílky! Přesto to trvalo dlouhé měsíce, než jsem zjistil co hledám.
Sebe
Když jsem se dnes pochlubil kamarádce z dětství, že mám novou přítelkyni, zeptala se “Jaká?”
Na šťastném blogu jsem nedávno našel článek “Proč si chci udržet kontakt s lidmi ze své minulosti a vůbec se mi to nedaří”
http://stastnyblog.wordpress.com/2012/03/20/proc-chci-udrzet-kontakt-s-lidmi-ze-sve-minulosti-a-vubec-se-mi-to-nedari/
Nenarazil jsem v něm však na argument proč chce autorka udržet kontakt s lidmi ze své minulosti. Jako důvod toho, že se jí to nedaří uvádí, “že to může udělat kdykoli”. Není to však jen slupka obecnějšího symptomu celé společnosti?
— George Orwell - 1984
Dlouho jsem nepsal. Vlastně pomalu ani nepípnul. Tedy netweetnul. A tak si říkám co se změnilo. A proč. Dnes jsem chtěl psát o tom jak nemám co psát. Takové malé review. Už několik dní se snažím zodpovědět si proč píšu. Co. Kde hledám motivaci. Témata. Ono to celé vede mnohem hlouběji a hlouběji a já o kousek popošel.
Byli jsme si jistí sami sebou. Lvy jsme měli už pomalu pod palcem, unavení zimou, malátní a promrzlí jsme se prodírali den za dnem a trpělivě čekali na první teplé dny. Ostražitost poklesla na nezbytné minimum, vedli jsme tiché nezávazné rozhovory a nechali se unášet sněním o jaru, kdy se zase začne něco dít. Ozval se šramot, temné zavrčení a z houští mezi nás bez varování dopadlo svalnaté tělo opravdového predátora. Nestihli jsme ani sáhnout po zbraních a už byla mezi námi. Zavládla panika. “Puma!”
— Goffman - Všichni hrajeme divadlo
Mělo mi to dojít už před pár týdny. Dlouhé večírky s lidmi, které sotva znám. Dunivá hudba. Slečny s velkým výstřihem. Piv víc než mám ve zvyku. Cesta domů v době kdy už všichni odpadli. Spánek přicházející až nad ránem. Paralizující zima. Malátnost, když vstanu po obědě. Žravost a nechutenství. Cigarety. Výplata mizí po čtyřmístných cifrách. Rozmrzelost a prokrastinace. Každý večer s někým nad skeničkou, dlouhé rozhovory o nesmrtelnosti chrousta. Příspěvky na blog. Můza všude kam se podívám. Blog, twitter, internet. Sport až na hranici, třesoucí se kolena, pálící svaly. Únava, která neuleví.