Byli jsme si jistí sami sebou. Lvy jsme měli už pomalu pod palcem, unavení zimou, malátní a promrzlí jsme se prodírali den za dnem a trpělivě čekali na první teplé dny. Ostražitost poklesla na nezbytné minimum, vedli jsme tiché nezávazné rozhovory a nechali se unášet sněním o jaru, kdy se zase začne něco dít. Ozval se šramot, temné zavrčení a z houští mezi nás bez varování dopadlo svalnaté tělo opravdového predátora. Nestihli jsme ani sáhnout po zbraních a už byla mezi námi. Zavládla panika. “Puma!”
